Hříchy
křesťanství
Papež Jan Pavel II. se omluvil. A to hned
dvakrát. Nejprve v lednu tohoto roku všem, kterým církev za svou existenci
ublížila a poté v březnu při návštěvě Izraele dokonce speciálně Židům za
mlčení v průběhu 2. světové války. Stačí to? Představitelé církve tvrdí,
že křesťanství je nositelem vzdělanosti, kultury a milosrdenství. Skutečnost je
však jiná.
V samých začátcích, v době
nerozděleného křesťanství, to snad platilo. Křesťané přebrali kulturu ze které
vznikli, tj. židovskou, rozšířili a doplnili ji. Příkladem je základní kniha
věřících – Bible. Její židovská část (Starý zákon) a doplnění (Nový zákon) jsou
literárně opravdu velmi rozdílné a jejich spojením vznikla kniha knih. Tím však
ohleduplnost vůči židovské kultuře končí. Od 5. století n.l. se u křesťanských
věřících objevuje antisemitismus, který byl církví v určitých dobách více
či méně podporován, nikdy zavrhován. Svůj vrchol pak dosáhl antisemitismus
v době holocaustu. Katoličtí představitelé v Německu, na Slovensku a
v Maďarsku nejenom že mlčeli, ale přímo podporovali likvidaci Židů.
Nestačí tedy se jen omluvit za mlčení, musí dojít k daleko většímu pokání.
Také vůči jiným náboženstvím se křesťané nechovali zrovna nejlépe. Ve jménu víry svaté byly zničeny celé civilizace a vymýcena jejich kultura i vědomosti. Především Španělé byli v této věci velmi aktivní. Jejich přičiněním zanikla velmi vyspělá Mayská kultura, po Aztécích zbyly jen trosky měst zarůstajících v džungli a také Inkové jsou dnes už jen fantaskní vzpomínkou. Kde jsou jejich knihy a písemnosti plné úžasných vědomostí? Jsou nenávratně zničeny, protože byly pohanské a obsahovaly kacířské bludy. O miliónech mrtvých ani nemluvě.
Americký kontinent je dnes celý katolicky
založený, s výjimkou severní části. Tam mají většinu protestanté. Ale ani
jejich svědomí nemůže být čisté. Vyvraždění původního indiánského obyvatelstva,
otrokářský systém trvající až do osmdesátých let 19. století a rasová
diskriminace (do 60. let 20. století) určitě také zrovna nejsou věci hodné
desatera božích přikázání. Nemluvě už o důsledcích mnoha válek mezi protestanty
a katolíky vedených v Evropě už od středověku a v některých formách
přežívajících dodnes (příklad Severního Irska je jednoznačný). Neměly by se obě
strany omluvit za tisíce nevinných mrtvých těchto bojů?
Tisíce mrtvých také provázelo období
křižáckých výprav (od 1096). Místo aby se zabývaly „osvobozením“ Svaté země,
staly se pouhým nástrojem drancování. Evropské mocnosti a katolická církev pod
záminkou vytlačení islámu využily výprav k vlastnímu obohacení
z válečných kořistí. Při čtvrté křižácké výpravě bylo dokonce vypleněno
hlavní město pravoslavné Byzantské říše – Konstantinopol. Křesťané vraždili ve
jménu víry křesťany. Nechce se katolická církev omluvit i za to?
Katolická církev jako instituce má na rukou
krev. Vždy rozšiřovala víru také silou a umlčovala protivníky. To předvedla už
v době Římského císařství, kdy se dokázala během jediného století stát
z pronásledované pronásledující a pomohla zničení antického světa. Jako
kacířská byla rozbořena Olympie. Církev prodávala odpustky a na její pokyn
byl upálen Jan Hus. V důsledku vnitřních rozporů se křesťané rozdělili do
mnoha církví. Hříchů je mnoho a snad právě ekumenické hnutí nebo současný,
pomalu se měnící, postoj katolické církve přinese větší diskusi o nich.
Doufejme, že prosby papeže za odpuštění jsou jen prvním krokem. Věřící si to
určitě zaslouží.
[2000]