Tolkieneze

Pověsti o původu a prvních skutcích obyvatel Akie

Text, který právě čtete, se zabývá historií Akie a jejími obyvateli. Shánět tento typ informací nebyla práce jednoduchá, ale za vydatné pomoci několika opisů starodávných kronik a z vyprávění nejstarších Elfů, jsem nakonec získal toto celkem ucelené líčení okolností vzniku Akie a původu obyvatel, jakož i některých pozdějších událostí, které důležitou měrou změnili jejich život.

Součástí mé práce jsou dvě mapy. První z nich je mapa Starých zemí (bude o nich řeč dále) a druhá je mapa samotné Akie. Tyto mapy jsou důležitou pomůckou, bez které by některé údaje v mém textu byly jen stěží pochopitelné.

Kde vlastně leží Akie? Stačilo by jednoduše říct - na východ od Středozemě.

Středozemě! Tolikrát oplakávaná a tolikrát zatracovaná, a přece byla kolébkou všech civilizací. Její obyvatelé si už od pradávna kladli otázku, proč se vlastně jejich kontinent nazývá Středozemě. Uprostřed čeho Středozemě leží? Dlouho byl pro ně znám jen jeden jiný světadíl, kterým byl uctívaný Aman. Odpověď jim přinesla až výprava loďstva krále Elessara (rok 56 Čtvrtého věku), která objevila za východním mořem další kontinent - Akii. Od té doby mohli učenci Středozemě psát o západním Amanu, východní Akii a uprostřed ležící Středozemi.

Při pátrání po vzniku Akie mi hodně pomohla tzv. Platinová kniha, což je opis starodávné Forneborské kroniky, pořízený neznámým autorem a přechovávaný ve známé knihovně v Gorthauru. Mnoho dnešních historiků bere líčení vzniku Akie z Platinové knihy za základní pramen. Nyní bych si dovolil ocitovat její první kapitolu:

I. O původu ras

Byli dva, Pavel a Marek, nazývaní Svatí. Nejprve stvořili Akii. Zdála se jim však prázdná a tak postavili hory, zaseli rostlinstvo a utvořili zvířectvo. Chyběl však někdo, kdo by to vše užíval. I rozhodli se, že budou tvořit postavy. Stvořili jich spoustu, ale jedna byla jako druhá, ničím se nelišily. Nelíbila se jim ta jednotvárnost, to nedokonalé a vždy stejné jejich jednání i myšlení, a proto se rozhodli stvořit jim učitele.

A tak stvořili Bohy. Původně jich bylo sedm:

Hefaistos, pán světla a ohně, učitel kovářské a důlní práce,

Tulkor, pán temnoty a války, učitel odvahy a morálky,

Yavaula, paní země a horstva, ovládající vše živé i neživé v Akii, učitelka práce zemědělské,

Aquaston, pán vod a větru, tvůrce počasí, učitel námořníků a rybářů,

Dran, pán bázně a nenávisti, učitel strachu a zloby,

Elas Amidon, pán moudrosti a duší zemřelých, učitel moudrých

a Diovirtos, kterému se v některých krajích říká jen Virtos, pán slastí, hojnosti a lásky, učitel milování a zábavy (Hobiti jej dodnes označují jako "boha dobrého pití").

Postavy v Akii Svatí rozdělili na sedm skupin a každé přidělili jednoho učitele. Bohové pak učili své žáky každý svému umění, avšak je také přetvářeli i k obrazu svému. Tak vzniklo sedm ras. Každá rasa si pak postavila svá města a založila tak první království.

Yavauliny postavy si začali říkat Lidé a obývali království zvané Východozemí. Byli nejpočetnější ze všech ras a brzo se začali usidlovat i mimo své království. Ti, kteří se usadili mimo Východozemí v horách Amon Thrune, se začali nazývat Barbaři.

Hefaistovy postavy byli menší a odolnější. Lidé jim začali říkat Trpaslíci a jim už to zůstalo. Trpaslíci milují hory, protože jen tam mohou dobývat zlato a drahé kovy, proto se usadili u pohoří Estolad, kde si založili království Arad.

Postavy Elas Amidona se nazvali Elfové. Pro svou moudrost jsou uznávaní jako vznešená rasa. Od Elas Amidona dostali také delší život než ostatní rasy. Zatímco Lidé se dožívají maximálně stovky let a Trpaslíci tří stovek, Elfové žijí až tisíc let. Elfské království Velvar pak bylo ukázkou příkladného vztahu k přírodě.

Žáci Diovirtovi jsou Hobiti. Jsou nejmenší a dožívají se až dvou stovek let, podobně jako Kudůci, žáci Aquastonovi. Hobití království Aquatic a království Kudůků Kierglie spolu sousedila, což vedlo k velkému sblížení těchto ras.

Bůh temnoty a války Tulkor stvořil siláky, avšak pozapomněl na rozum. Proto království Krollů, jeho žáků, nebylo zcela soudržné, ale přesto existovalo. Jmenovalo se Sangorn a rozkládalo se v pohoří Dol Blunt, kterému vévodí sopka Sangorn.

Poslední rasou byli Skřeti, žáci Dranovi. Usídlili se v horách Dol Uldúr, které se tak stalo zlým místem. Dran se totiž vzepřel původnímu záměru Svatých učit postavy strachu ze zlých skutků a schopnosti zlobit se na postavy špatné a tím si nenechat ničit klidný a nerušený život v Akii, a naučil Skřety závisti, zbabělosti a nenávisti ke všemu. Skřeti se vyskytují v několika velikostech. Menším se dodnes říká Skřeti, středně velcí se nazývají Orci (dost se vzdálili malým Skřetům) a největší jsou Zlobři.

Tento text údajně do Forneborské kroniky zapsal sám svatý Pavel a doplnil jej také mapou nadepsanou Staré země. Myslím si však, že je to líčení tendenční a dovolte, abych své tvrzení objasnil.

Z Platinové knihy jsem nezjistil, kde se Staré země v Akii nacházejí. Pomohla mi však náhoda. Při návštěvě Estinalské písarny na Annobonu jsem objevil spisek s názvem Elessarovy země, kde byla zakreslena úplná mapa Středozemě. Na ní pak byla zajímavá dvě jezera, mající úplně stejný tvar. Podobaly se sobě jako vejce vejci. Jedno takové jezero jsem znal z mapy severozápadní Středozemě, kde bylo zakresleno pod názvem Rhűn, ve druhém jezeře, které se nacházelo daleko na východ od prvního, jsem rozpoznal Perlové jezero z mapy svatého Pavla. Staré země tedy neležely v Akii, ale na východním pobřeží Středozemě!

Z jiných knih se také dovídáme jinou zajímavou věc. Svatý Pavel se také nazýval Pallando a svatý Marek Alatar. V knize Stvoření Akie z knihovny v Gorthauru jsou pak Svatí označováni také jako Istari nebo Ithryn Luin (modří čarodějové).

Korunu všemu pak nasadila kronika Ramonská, kde jsem na prvních stránkách nalezl zvláštní líčení historie Akie. Podle ní prý do Starých zemí přišlo 10 duchů. Tři ze západu a sedm z moře. Ti tři si sebou přivedli velký zástup postav, které předali do výchovy těm sedmi. Všichni duchové jsou tu dokonce pojmenováni. Tři hlavní se jmenovali Curumo, Alatar a Pallando, sedm zbylých pak přesně tak, jako Bohové z Platinové knihy. Co to znamená?

Domnívám se, že pravdu má jak Ramonská kronika tak i Platinová kniha. Opravdu asi existovali Svatí, kteří měli jako své podřízené sedmero bohů. Patrně přišli na východ Středozemě z její západní části, sedmička snad dokonce z Amanu. Dva ze svatých se pak nejspíše nepohodli se třetím, tedy s Curumem, který se asi vrátil zpět na západ. Tímto tvrzením je také dokázána a navíc i objasněna tendenčnost textu v Platinové knize. Svatý Pavel, tedy Pallando, patrně nechtěl, aby postavy věděly o třetím svatém. Právě proto jim historii Akie sdělil tak, aby si myslely, že Svatí jsou jen dva (dokonce upravil i jména) a snad také proto, aby už nikoho třetího nehledaly, jim také vysvětlil, že všechno stvořil on s Alatarem.

Možná, že v tom bylo i něco jiného, třeba Pallandova pýcha, nebo nějaké velké nebezpečí ze západu. To se už dnes nedozvíme - chybí jakékoliv záznamy.

Všechny jmenované knihy a kroniky se však (až na drobnosti) shodují v dalším pokračování historie, kterou je válka Drana a zbytku Bohů. Dovolte, abych opět citoval Platinovou knihu:

II. O Klerikovi a Dranově konci

Jakmile se Svatí dozvěděli, že Dran se dal na dráhu zla, rozhodli se jej zničit a všechno zlo napravit. Chtěli k tomu použít schopností postav, ale každá skupina uměla jen něco, válčit uměli jen Krollové, uvažovat jen Elfové, apod. Příliš pozdě poznali svou chybu učit jedny jen jednu věc. Rozhodli se proto všechny zbylé Bohy poslat za všemi skupinami, aby je naučili všemu umění.

Jenže v Akii už mezitím začaly zuřit války. Bohové kvůli nim už nemohli naučit všechny všechno, učili ve spěchu a neklidu. Tak sice všichni byli poučeni o všem, ale charakteristické rysy jednotlivých ras zůstaly zachovány. Bohové se museli začít soustředit na boj s Dranem.

Dran však nečekal až se na něj snese hněv Svatých a usídlil se v zemi Remladris, vystavěl kolem ní Hraniční hory, obklopil se Skřety a vybudoval si nedobytnou věž, kterou nazval Darkmoon a uzavřel se do ní. Na svou obranu a na šíření zla po celém světě pak vytvářel zlé obludy a ty pak posílal i mimo Remladris za Hraniční hory.

V následujících letech pak rozšiřoval své panství, ovládl Lidi ve Východozemí a jeho stvůry pronikaly přes les Taur Thrune až do hobití říše Aquatic. Jeho Skřeti se mezitím spojili s Krolly ze Sangornu a válčili proti spojeným armádám Velvaru a Aradu a také začali pomalu vítězit. Vše se schylovalo k Dranově světovládě.

Naštěstí ne všichni Skřeti táhli s Darkmoonem. Našla se malá skupina Skřetů v čele s Klerikem, kteří pochopili skutečné záměry Svatých, a ti se rozhodli zlikvidovat Drana přímo v jeho nedobytném sídle. Skupina se lstmi, ale také za pomocí svého válečného umění dostala až k němu, avšak cíle se nepodařilo dosáhnout. Z celé skupiny se nakonec zachránili jen tři: Klerikus, mladík Grishnak a odvážná skřetí dívka Niniel. Podařilo se jim uprchnout přes Hraniční hory a pomoc hledali v Aquaticu.

Pomoci se jim nakonec dostalo z rukou Svatých. Klerika si povolali k sobě, vybavili ho čím si přál a požádali jej o nový pokus zničit Drana. Dali mu nejodvážnější válečníky z každé rasy, nejmocnější kouzelníky, nejlepší výrobce lektvarů a zaříkavače. Klerikově výpravě se pak podařilo dojít k Dranovi a zabít jej. Darkmoon pak Bohové smazali z povrchu Akie.

Grishnak a Niniel se stali velkými vojevůdci a díky jejich zkušenostem bylo poraženo i vojsko Skřetů z Dol Uldúru. Hobiti pak z vděčnosti pojmenovali po nich dvě řeky, na jejichž soutoku se vítězná bitva odehrála.

Klerika za odměnu Svatí vyjmuli z řad Skřetů a přiřadili ho k Elfům. Klerikus se pak usadil v osvobozené Remladris, založil město Dolinka a vládl mu rukou spravedlivou až do své smrti.

Zde je opět podán důkaz, že Svatí nebyli tvůrci postav a Bohů. Kdyby byly opravdu tak všemocní, zničili by Drana sami. Z toho plyne, že Dran sice autoritou byl menší než Svatí, ale nikoliv mocí. Vnucuje se tu nakonec otázka, do jaké míry Bohové učili postavy a kolik už toho postavy uměly a jak vypadaly, když je přivedli Svatí.

Při bádání v Ramonské knihovně jsem také objevil velmi zajímavý pergamenový svitek, na kterém je napsán tento záhadný text:

Maiar

Curumo, Hefaistos - Aulë

Alatar, Tulkor, Dran - Oromë

Yavaula - Yavanna

Aquaston - Ulmo

Pallando, Elas Amidon - Mandos (Nienna)

Diovirtos - Irmo (Estë)

Co tento text znamená mi není známo. Snad příští generace badatelů tuto záhadu vyřeší. Jedno je však jisté. Svatí jsou zde kladeni na stejnou úroveň jako Bohové a navíc jsou souhrně nazváni Maiar (duchové, viz Ramonská kronika).

Poté, co jsem vcelku objasnil vznik Akie, jsem se věnoval blíže jejím obyvatelům. Nejprve mě zajímalo, jakým jazykem mluvili. Nepochyboval jsem o tom, že Svatí i Bohové mluvili jedním jazykem, který učili postavy.

Tento jazyk je bezpochyby Obecná řeč. Tímto jazykem je napsána většina citovaných nejstarších kronik. Dnešní Obecná řeč se od té původní liší jen málo. Dnes však taky víme, že každá rasa mluví navíc svým jazykem. Elfové mluví lutienskou elfštinou (někdy jen lutienština), Lidé mají svou ramonštinu, Barbaři velmi podobnou barbarštinu, Kudůci a Hobiti mluví agenorštinou, Trpaslíci trpasličtinou, Krollové krollštinou a dokonce i Skřeti mají svůj Morgulský jazyk. Hledal jsem tedy podobnosti u těchto existujících jazyků a našel některé zajímavé vztahy. Například jsem zjistil, že Obecné řeči je nejpodobnější lutienština, že ramonština a barbarština jsou snad jen nářečí jednoho jazyka, že trpasličtina se velmi podobá agenorštině a také, že k sobě mají blízko krollština a Morgulský jazyk. Tyto objevy plně podporují teorii o výchově postav Bohy jak je zaznamenává Platinová kniha ve své první kapitole.

Je tedy jisté, že Bohové učili postavy různým dovednostem (které už však z části uměly i předtím) a jazyku (Obecné řeči). Jednotlivé rasy tento jazyk začaly používat po svém a postupem času se tak vzdálili původní Obecné řeči. Vzdělanější Elfové méně, tvrdí Krollové více. Rasy, které se sobě podobaly, pak asi přistupovaly k jazyku podobně a tuto podobnost lze dnes v současných jazycích vypozorovat.

Za to, že ale není zapomenuta Obecná řeč, která se dnes používá hlavně při psaní knih a k dorozumívání mezi rasami, se asi nejvíce zasloužili tzv. Půlelfové. Platinová kniha o nich říká toto:

III. O původů Půlelfů

Smrtí Drana a zkázou Darkmoonu končí období, kterému říkame Pradoba.

Na počátku doby nazývané Staročasy se všechny rasy začaly stěhovat mimo svá původní království. Začalo tak osídlování celé Akie. Bylo to způsobeno hlavně tím, že počty příslušníků jednotlivých ras se rychle zvyšovaly. Území království z Pradoby tito osadníci nových krajů nazývali Starými zeměmi a jejich potomci už ani pořádně nevěděli, kde Staré země leží.

Jenže Akia je rozsáhlá a obyvatel, i když bylo hojně, nebylo zase tolik aby osídlili všechny na ni ležící krajiny. Některá nově vzniklá království tak byla zcela izolovaná od zbylého světa. Potřebu spojení mezi nimi si uvědomovali hlavně Lidé a Elfové. Jejich vládci se proto obrátili s prosbou o radu na věštírnu ve Forneboru a tam se jim dostalo odpovědi, že řešení obdrží v chrámu v Kirglii.

Kirglijský chrám ovládal mnich Anárion, věrný služebník Bohů, ale právě v době, kdy se vládci Lidí a Elfů obrátili na věštírnu ve Forneboru, do něj pronikla dvojice zlých mnichů a s pomocí Skřetů a Zlobrů začali chrám obsazovat. Kudůci tehdy pozvali známé válečníky, kouzelníky a alchymisty z celého světa a poprosili je o pomoc. Do Kirglie tak přišli mezi jinými i elfská alchymistka Elvarién a lidský kouzelník Daralius. V bojích o chrám se velmi sblížili a po nějaké době se jim narodili synové Asterius a Endaril, první Půlelfové.

Celý svět na ně hleděl s obavami i nadějí. Asterius, starší z nich se už v dětství začínal zajímat o cesty a dobrodružství, mladší Endaril našel naopak zálibu v magii a alchymii.

Jednoho dne se Svatí zjevili Daraliovi a řekli mu: "Nezodpovědné bylo tvé jednání, a nejvíce dopadne na tvé syny. Nepatří k žádnému národu žijícímu v Akii a jsou tak odsouzeni k samotářskému životu. Oblíbili jsme si však tvé syny a chceme jim dát šanci. Vidíš ty tři stromy na tvé zahradě? Poruč svým synům, aby každý skosil jeden. Kdo skácí pravý, bude se jeho život utvářet jako lidský, kdo levý, bude po zbytek života Elfem." A poté zmizeli.

Daralius přesně převyprávěl vše synům a vyzval je ke kácení stromů. Endaril si vybral levý, Asterius řekl, že skácí ten vpravo. Endaril si tedy nabrousil sekeru a začal tít do levého. Zatímco Endaril pracoval, Asterius si prohlížel oba zbylé stromy, pak náhle vzal sekeru a jednou ranou podťal strom prostřední.

Endaril se stal Elfem, Asterius a jeho potomci zůstali Půlelfové. Od té doby koluje v Půlelfech toulavá krev, nikde se neusazují a cestují neustále od království ke království. Bývají často velmi moudří a jsou dobrými rádci a učiteli, ale taky žáky a pomocníky.

Půlelfové tedy zachovali Obecnou řeč a zajistili spojení mezi královstvími, nyní už opravdu ležících v Akii. Zbývá tedy říci, o která království se vlastně jedná. Zde je jejich přehled se stručnou charakteristikou:

Revillion

Počet obyvatel: 3500

Obyvatelé: Krollové

Typ: území Krollů

Zahrnuje území: les Revillion, pohoří Grvill, Vellur a severovýchodní Ferriron

Stygia

Počet obyvatel: 8000

Obyvatelé: Barbaři

Typ: země Barbarů

Hlavní město: Eryx

Zahrnuje území: město Niffar a jihozápadní část pohoří Pentarhon

Narden

Počet obyvatel: 7000

Obyvatelé: Lidé

Typ: území Lidí

Hlavní město: Narden

Naxos

Počet obyvatel: 25000

Obyvatelé: Lidé

Typ: království

Hlavní město: Othoca

Zahrnuje území: města Aulis, Emodus, přístav Tambar a ostrovy Alba a Taglar

Nianon

Počet obyvatel: 27500

Obyvatelé: Lidé

Typ: království

Hlavní město: Sornast

Zahrnuje území: města Athalion, Lagrant a Tagaur

Ramon

Počet obyvatel: 40000

Obyvatelé: Lidé

Typ: království

Hlavní město: Dagnir

Zahrnuje území: města Penhyrn, Espirith, Revilla a Wettiga

Tennant

Počet obyvatel: 10000

Obyvatelé: Lidé

Typ: svobodné město

Lutien

Počet obyvatel: 30000

Obyvatelé: Elfové

Typ: království

Hlavní město: Nenya

Zahrnuje území: města Gorthaur, Gorthol, Ascension, zemi Trixii a ostrov Andros

Nardie

Počet obyvatel: 12000, z toho 8500 na ostrově Annobon

Obyvatelé: Elfové

Typ: země Elfů

Hlavní město: Anthalon

Zahrnuje území: města Akalbeth, Sadoria, přístav Estinal, les Anilien a pohoří Osphrit

Arband

Počet obyvatel: 35000

Obyvatelé: Trpaslíci

Typ: království

Hlavní město: Nardir

Zahrnuje území: doly Birdur, Valetir, les Telmenon

Navauros

Počet obyvatel: 10000

Obyvatelé: Trpaslíci

Typ: království

Hlavní město: Zadar

Zahrnuje území: doly Sadal, Sutton, město Achenar

Sorbia

Počet obyvatel: 20000

Obyvatelé: Trpaslíci

Typ: království

Hlavní město: Agaldur

Zahrnuje území: doly Bilardos, Eredrum

Agenor

Počet obyvatel: 6000

Obyvatelé: Kudůci

Typ: stát, v čele se dvěma starosty

Zahrnuje území: města Antropas a Parnas

Povodí (Hylargos)

Počet obyvatel: 8000

Obyvatelé: Hobiti

Typ: kraj Hobitů

Povodí (Pelias)

Počet obyvatel: 8000

Obyvatelé: Hobiti

Typ: kraj Hobitů

Morgvil

Počet obyvatel: ?

Obyvatelé: především Skřeti

Typ: diktatura

Hlavní město: Bregvil

Zahrnuje území: pohoří Sangvill a jezero Aras

Istaria

opuštěná země

Rodhesia

neobydlená země

Nyní si dovolím si pár poznámek.

Hobiti si svá dvě území pojmenovali stejně. Proto, aby se rozlišilo o které Povodí se jedná, používá se také elfských označení těchto území, tedy Pelias a Hylargos.

Istaria byla kdysi obydlená země, z neznámého důvodu opuštěna. Jejími obyvateli byli pravděpodobně Lidé, možné je i osídlení Elfy, či Trpaslíky.

Naproti tomu Rodhesia nikdy obydlena nebyla a nikdo dnes ani neví, proč byla tato země vůbec pojmenována.

Zajímavý je osud Trixie, což je země v podhůří Sangvillu. Byla obydlena Elfy, kteří však byli neustále napadáni Skřety z Morgvilu. Proto je dnes opuštěná, ale stále patří Lutienskému království.

Všechny uvedené země je možné nalézt na přiložené mapě. Je však důležité říci, že zakreslená města a doly nejsou zdaleka všechny, které existují. Jsou to jen ty největší nebo nejznámější z nich. Podrobnější mapy by prozradily mnohé další.

Počtářsky nadaný čtenář by si určitě lehce spočítal, že tedy Akia má přibližně 250000 obyvatel, kteří jsou rozděleni do ras zhruba takto: 1.4% Krollové (3500), 3.2% Barbaři (8000), 43.8% Lidé (109500), 16.8% Elfové (42000), 26% Trpaslíci (65000), 2.4% Kudůci (6000), 6.4% Hobiti (16000). V této statistice však z pochopitelných důvodů chybí Skřeti a jiné inteligentní zlé nestvůry. Ještě jsem však neslyšel, že by je někdo spočítal. Z Morgvilu se dosud nikdo živý nevrátil...

Ještě je zajímavé říci jednu poznámku o Hobitech a Kudůcích. Mluví stejným jazykem, vypadají velice podobně, a přece se rozlišují. Hobiti dokonce tvrdí, že jejich řeč je Povodská agenorština a někdy ji nazývají jen povodštinou.

Něco podobného lze ale tvrdit i o Lidech. Lidé z Ramonu, Tennantu a Nardenu sice označují svůj jazyk jako ramonštinu, v Nianonu však hovoří o Nianonské ramonštině a v Naxosu dokonce přímo o naxosštině. Jedná se však stále o stejný jazyk.

V dosavadním textu chybí zmínka o počítání času. Dovolím si to tedy ihned napravit.

Rok vzniku prvních království se pro každou rasu stal rokem 1 jejich letopočtu. Později vyvstala nutnost sjednocení počítání času a hledal se rok, od kterého by bylo možno počítat letopočet obecný.

Tímto rokem se stal rok, kdy byl zničen Dran. První den tohoto roku se stal prvním dnem roku 1 obecného letopočtu. Některé rasy, přesněji Elfové a Hobiti, však používají i nadále vedle obecného i svůj letopočet. Rok 1 obecného letopočtu (o.l.) je tedy totéž co rok 1323 elfího letopočtu, nebo 1192 hobitího letopočtu.

Kromě toho se období před o.l. označuje za Pradobu a odbobí přibližně do roku 1500 o.l. za Staročasy. Právě v tomto období přistáli u břehů Akie vyslanci středozemského krále Elessara. Byl to rok 454 o.l.

Doba od 16 století se už dá označit za dnešní Novověk.

[1991]